A tak si tady žijeme.

Tragédii od komedie a komedii od tragédie od sebe často dělí jen tenká hranice. Myslím, že to je přesně ten důvod, proč často nemám tucha, jestli se v tu chvíli mám smát nebo brečet. Bydlím na skvělým bytě v centru. Ale nutno podotknout, že byt, kde teď bydlím, totiž není tak úplně obyčejný byt 😀 Teda spíš bych mohla mluvit o těch věcech, co se mi tu dějí 😀 

Docela často jsem ráda, že tu nebydlím sama – protože když slyšíte jak Vám něco neustále praská v pokoji, potažmo na bytě, kde nikdo a nic není, tak už Vám asi došlo, že jsem vcelku strašpytel. Ehm, jasně že si to umím logicky vysvětlit, že se jenom rozpíná dřevo v podlaze, ale schýza je občas schýza 😀

Sice tu už pár měsíců bydlím, ale ještě pořád se stává, že mě tu něco zaskočí. Naposledy to bylo, že světlo co máme na chodbě a funguje na senzor se vypíná a hlavně zapíná přes krabičku s pojistkami. Takže když jsem tu teď zůstala na víkend sama, tak jsem lezla po židli s mobilem v ruce se zapnutou baterkou, abych vyměnila žárovky, protože jsem byla přesvědčená, že prostě nefungují … jinak by se přeci svítilo, ne? Docela paradox, že tak po půl hodině měnění žárovek, které jsem všemožně kombinovala, protože jsme si myslela, že třeba je jedna rozbitá, (jo, máme ty mléčný), jsem to vzdala. Díky Bohu za to, protože jinak bych tam byla asi ještě dneska. Jaká sranda, když se po pár hodinách vrátilo na byt spolubydlo a ono se normálně rozsvítilo 😀 Ehm, to je život.

Ale první místo zatím vede náš had. Sice jsem do dnešního dne nevěděla, že máme hada a už vůbec ne, že  s námi bydlí, ale po vzkazu, že zdrhnul, ale že se nemusím bát, že je snad zabarikádovaný v jednom pokoji, jsem hned klidnější 😀 

photo914231347582708105

Až na takový detail, že se stále nenašel. 😀 Připadám si jak Harry Potter, protože všude v bytě slyším jak se plazí a syčí … Takže od té doby chodím po bytě jako slon, protože jsem si vzpomněla, že by se toho mohl třeba bát … Ale já se nebojím, neboť mám kamarády, kteří mi řeknou, že kdyby byli hadem, co zdrhl z terárka, tak by se určitě chtěli víc projít po bytě, kteří mi svými úvahami vždycky dodají odvahu …

Vlastně ani nevím jestli má dva metry nebo to je malá žížala … Ono to je totiž jedno. Jestli se někde potkáme tváří v tvář, tak v mých očích stejně bude mít ty dva metry. Ale uklidňuje mě fakt, že tu přeci nebydlím sama a tak až spustím svoji sirénu na pozdrav, tak určitě někdo přiběhne a zachrání mě. Doufám.  

 

You may also like

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *