Podzimní trudomyslnost.

Podzim. Pro mnoho lidí to je nádherné počasí, kdy se loučíme s končícím létem. Postupně se smiřujeme, že za tohle léto už více bronzu, v mém případě spíš rudé barvy, nenachytáme a je načase vytáhnout ze skříní o něco teplejší kousky oblečení. Pro začátek stačí kožené bundy nebo lehké svetříky. Ve vzduchu poletují pavučinky, ze kterých já šílím. Idylka, nebo snad ne?Jasně, mám ráda, jak se stromy zbarví do všech možných odstínů barev a já pak můžu jako o život fotit. Všechno kolem je naplněné slunečními paprsky, a hodně často to o víkendu vypadá, že se vrátilo léto. To ty paprsky sluníčka, které chytáme už v kabátech na posledních otevřených zahrádkách. Opravdu krásná idylka.

Až na takový detail, že tohle počasí vydrží sotva pár dní. Než se stihneme rozkoukat a vymyslet nejlepší kompozice na portréty v barevném listí, tak se dny zkrátí. Což ve finále znamená, že ty stromy můžou být sebe víc barevné, ale při odchodu do práce je kvůli tmě a ani při příchodu z práce (rovněž kvůli tmě) prostě neuvidíte. A najednou se kouzlo toho úžasného podzimu začíná vytrácet. Nebo to je až ve chvíli, kdy nám začne být v kožence zima, a my jsme nuceni ji vyměnit za huňatý svetr, ve kterém doufáme, že už neumrzneme

Každý rok si říkám, že tenhle podzim bude jiný. Lepší. Sice bez perfektního teplého počasí, ale rovněž bez chmuru. On totiž přesně v tenhle čas na mě spadne ten největší splín, který mě může potkat. Když se ráno probudím, tak ta tma venku mě normálně nechce pustit z postele. A tak chvíli lenoším, až dojdu do stavu, že se mi z té postel nechce vůbec. Ono taky kdo by rád opouštěl tu vyhřátou postel, že? Když třeba o víkendu nemusím z té postele, tak vynechám snídani. Vlastně se mi s ní nechce vůbec připravovat. Radši budu mít hlad a budu dál pokračovat v nicnedělání, ideálně doprovázeným sledováním seriálů. Takže zůstanu, místo kola nebo in-line, doma – stejně tam je na to už zima. A tak to jde dál a dál. Když to hodně shrnu, tak mě nic nebaví, nedělá mi radost ani káva a celkově mi přijde všechno beznadějný … 

Trudomyslnost! Jak by řekli v Cimrmanovi – „už ji má! Kdybychom měli míč, pinkli bysme si a hned by byla nálada!“

A ono na tom něco bude. Když se přestaneme zaměřovat na to, jak se nám nic nedaří a jak strašně trpíme, možná si pak najdeme čas na to, abychom šli něco dělat. Je jedno, jestli to bude procházka, nebo squashový zápas. Důležité je, abychom nezůstávali doma zabarikádovaní se svojí špatnou náladou, a vyrazili ven. Proč? Přeci proto, že už abychom někam vyrazili, tak se my, holky upravíme, převlékneme do slušivějšího oblečení něž je vytahaný, huňatý svetr, který máme přes pyžamo, učešeme vlasy a nahodíme make-up. Hned se budete cítit o něco lépe a to ani nemluvím o tom, že strávíte nějaký ten čas s kamarády …

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *