Kolotoč života.

Dokud jsem se na tenhle stupínek nedostala, neměla jsem absolutně ponětí, jak to může doopravdy vypadat. Však ono se to zdá zcela jednoduché. Tedy – nezdá se to jednoduché jen proto, že to už máme dávno dopředu naší společností nalajnované?

Vždyť si to vemte – když se narodíte, tak nás od mala připravují pomocí školky, že půjdeme do školy. Ve škole nás zase připravují, abychom našli uplatnění na trhu práce a měli kde pracovat. Puf. Přibližně 20 let života je v čudu, ale nevadí … však máme ještě většinu před sebou.  Náhle se ale dostaneme do bodu, kdy vylétáváme z hnízda a místo rodičů se o sebe musíme postarat sami. Ve finále to znamená, že si musíte najít byt nebo dům, abyste měli kde bydlet – tedy mít se kam schovat. Abyste si mohli vytvořit domov, tak potřebujete najít nějakou tu super práci. Neměl by to mít problém, protože nás na to přeci od mala připravovali … ale než najdete to, co by Vás bavilo, tak se ve většině spokojíte s podřadnější prací. Klidně manuální, mimo obor, na který jste x let studovali. Však teď je přeci důležité najít si nějakou práci, aby se mohl zaplatiti nájem. A jídlo. Nesmíte na něj zapomenout, protože bez něj nepřežijete. Ok, takže potřebujete peníze na bydlení a jídlo. 

A protože je potřebujete, vezmete i práci ve fabrice. A v tuhle chvíli pro mě nastává ten bod zlomu. Začnete totiž chodit do práce, kterou nemáte rádi a děláte ji jen proto, že potřebujete mít nějaký příjem. Protože bez toho příjmu nebudete mít kam jít si po 8 – 12 hodinách práce, ve stylu robota, odpočinout. A najednou jste v začarovaném kruhu. V práci, kterou nemáte rádi a jen se snažíte přežít pracovní dobu, si přejete aby už „padla“ a vy jste mohli jet domů. Domů, na místo, kde si odpočinete, naberete síly, protože po příchodu z práce už jste tak vyčerpaní, že se zmůžete akorát na zapnutí televize, při které usnete. Když budete mít štěstí, tak se proberete ze spánku dříve, než vám zazvoní budík, jenž hlásí, že máte jít na směnu do práce … a tak zvládnete třeba uvařit nebo uklidit dřív, než odejdete do práce. Do práce, kde si budete přát, aby to „dneska“ uteklo …

Než se nadějete, tak vám před očima začnou ubíhat dny, týdny i měsíce … časem se z nich stanou roky a vy nebudete mít absolutně ponětí, jak ten život mohl tak jednoduše utéct. Vždyť jste ještě nestihli tolik věcí! Tak se časem rozhodnete, že musíte tedy začít žít! Že teď bude všechno jinak!

A nebo taky ne, protože se rozhodne mít rodinu. Vdáte se, budete čekat miminko … a najednou budete do té práce chodit z jiného důvodu. Né abyste zbylých 14h z dne, kdy nepracujete měli kam mít hlavu složit a odpočinout si, ale aby to vaše dítko mělo to, co potřebuje. A všichni víme, že vy byste se pro něj rozkrájeli …

Přesně takhle vypadá moje noční můra. Pocit, že něco musím a že mi společnost už předurčila, jak to se mnou bude vypadat. Možná cestuji právě proto, abych se nedostala do tohle kolotoče …

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *