Když se blíží konec.

(zdroj: 9gag.com)

Deadline. Finální termín. Konec času. Není asi víc motivující spojení, která by mě donutila rychleji pohnout zadkem a začít konečně pořádně makat. Je absolutně jedno, o jaké rovině života se budeme bavit … ve všech případech to bude stejné. 

Protože dokud před sebou nemáme vidinu termínu, který nám jasně říká, že tady už končí všechna sranda, tak na věcech nezačnem pořádně makat. Teda alespoň já z toho mám takový pocit. Však proč bych taky měla spěchat, když na to mám přeci celý život? Nebo na tu seminárku celý semestr? Ale je to opravdu nezbytné?

Teď jsem se dostala do situace, o které jsem snila. Zkrátka jsem chtěla mít mesíc volna, kde bych se mohla věnovat jen samam sobě a svým projektům, na kterých jsem se rozhodla pracovat. Nechtěla jsem mít nad sebou žádný bič v podobě termínu, kterým bych se řídila … prostě nebrat absolutně žádný ohled na to co bych musela, ale zaměřit se  spíš na to, co bych ráda. 

Skvělá myšlenka, říkala jsem si. První den jsem z toho byla nadšená. Místo budíku jsem se po dlouhé době probudila sama od sebe díky zimě. Udělala jsem si snídani a opět po dlouhé době jsem se v klidu nasnídala. Maximální chill, projížďka na kole podél pláže, oběd v centru, potkávání nových lidí a užívání si, že nic nemusím.

Ehm, asi pro Vás nebude překvapení, že tenhle skvělý stav, kdy jsem, ač jsem nic neplánovala, měla neustále plný program a užívala si to. Ale když se nad tím ve finále tak zamyslím, tak jsem stihla zažít a prožít daleko míň věcí, než jsem si myslela, že stihnu … to se ovšem změnilo, když jsem musela narychlo koupit letenku zpět do ČR (viz TENTO článek) …

Uvědomila jsem si, co všechno jsem měla v plánu tu stihnout a nedokázala jsem to. Najednou jsem chtěla  všechno dohnat a vytěžit z téhle „krátké akce“ co nejvíce. A taky to tak bylo. Během dvou dnů jsem toho stihla tak neskutečně moc, že jsem si říkala, že snad musel uběhnout celý týden … 

Možná to takhle mají i lidé, kteří zničeho nic zjistí, že jim už moc času nezbývá, a rozhodnout stihnout vše, o čem dřív snili … 

 

You may also like

1 komentář

  1. Někdy je třeba mít termíny, někdy ne 🙂 Ale souhlasím, že víc toho stíhám ve chvílích, kdy mám omezený čas. Nebo prožívám? To spíš. Nechci se tahat třeba školu/práci – tam si snažím vždy určit termín pro sebe, protože nerada dělám věci na poslední chvíli, ale pokud jde o ty ostatní záležitosti…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *