Kamarádi, přátelé a Erasmus.

Je to pravěká pravda … a traduje se to snad úplně všude, že když odjedeš, tak se ti protřídí kamarádi a přátelé. Zatímco totiž zmizíš do dalekých dálek, tak najednou nemáš čas chodit na kafe s úplně každým svým známým, ani komu postovat info z přednášek … pro hodně lidí se staneš nepotřebným. A proč udržovat mrtvý kontakt s někým, kdo ti nic nepřináší? Řekla bych, že to je právě rozdíl, mezi známými a kamarády … 

A pak tady máme level číslo dvě … kamarády a přátele. Nebo alespoň já to tak rozlišuju … S kamarády mě většinou pojí nějaký společný zájem nebo cíl, ale když jde do tuhého, a já opravdu potřebuju zachránít zadek, tak z téhle sekce většinou nikdo nemá čas … respektivě má, ale není pro něj prioritou ho investovat do mě. Samozřejmě platí, že i tady jsou výjimky. Oproti tomu přátelé udělají fakt co je v jejich silách, aby mi ten zadek zachránili … a takových lidí není moc. Říká se, že pokud na konci svých dní dokážeš opravdové přátele spočítat na prstech jedné ruky, tak to je neskutečný úspěch … pokud dokážeš najít alepoň jednoho takového člověka, tak jsi šťastný člověk. 

Já sama si v současné době myslím, že kolem sebe mám takové lidi, které opravdu můžu nazvat přáteli, a jsem za to nesmírně vděčná. Ono se to celkově dost protříbí, když začnete dělat něco, co vám dovolí vyčnívat z davu. Pro mě tím pomyslným žebříkem je cestování. Hodně lidí v mém okolí nemůže zkousnout, že pořád někdě lítám a jaký to vedu život … možná je jen mrzí, že sami ještě nenašli odvahu k tomu udělat ten první krok. Nevím …

Každopádně jsem si říkala, že i díky cestování už mám kamarády fakt roztříděné … ale asi tomu tak není. Teď jsem něco málo pod měsíc na Kypru a sama se nestačím divit, jak se to všechno třídí.  Lidé, o kterých jsem si říkala, že jsou pro mě alfa omega, tak najednou nejsem podstatná já i v jejich životech, protože se právě díky Erasmu, a mému životu na Kypru, naše cesty rozešly. Najednou se na některé vztahy vrhá jiné světlo … ale chtěla bych říct, že to určitě není jen jednou stranou. Já sama tady taky netrávím nějak extrémně času chatováním na sociálních sítí, protože se snažím žít přítomným okamžikem. Tady a teď.

Stejně tak jako ztráty tu jsou i objevy. U některých lidí jsem ani nedoufala, že spolu zůstaneme v nějakém větším kontaktu, protože jsme se třeba neznali takovou dobu … neznali jsme se tak dobře. A i přes to, tu je jeden človíček, se kterým jsem v tom kontaktu defakto nonstop a jsem za to nesmírně vděčná … Protože když přijde den, že je všechno na prd, tak mi to ukazuje, že v tom nejsem sama … děkuju za to.

Někdy je dálka to, co zabije komunikaci i veškerý vztah mezi dvěma lidmi … ale i tak se může stát, že dálka bude jen číslo … a i přes to, že jste od sebe neskutečně daleko, žijete každý jiný život, tak pro vás bude ten druhý tak důležitý, že jej nenecháte tak snadno odejít ze svého života … protože o něj prostě nebudete chtít přijít. 

Jsem neskutečně vděčná, že kolem sebe mám i takovéhle lidi, kteří mě nesmažou jen díky tomu, že s nimi nebydlím v jednom městě, státě nebo na jednom kontinentu. Znamenáte pro mě daleko víc, než si umíte představit! ♥

 

You may also like

3 komentáře

  1. Není to jen na Erasmu, taky jsem si tímhle „tříděním“ přátel prošla, když jsem byla rok za oceánem a jak těžké pro mě bylo zjištění kolik lidí, které jsem považovala za své nejbližší, na mě zapomene jen co vytáhnu paty z domu… Ale asi máš pravdu v tom, že ti, co zbydou, jsou o to cennější… =)

  2. I u mě to tak bylo. Rozlišuji život a před a po odjezdu do zahraničí. Přátelé se mi opravdu protřídili – i já mám na tom svůj podíl – a naopak mě překvapilo, s kým jsem si naopak vypěstovala silné pouto 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *